Expřítelkyně jsou zvláštní věc. Máte jí plné zuby, najdete novou a nakonec stejně zjistíte, že ta stará byla lepší. Už s tím ale nic nenaděláte, protože než si to uvědomíte, tak bude mít stará už jiného majitele a v obýváku budete mít zaparkovanou novou, kterou nemá cenu vyhazovat, protože je to konec konců lepší než nic. No a u aut je to občas podobné.

Nějak tak je to i s Brianovou bývalou S14. Na BH jste mohli před měsícem narazit zde na webu, když jsme psali o jeho novém objevu, kterým je naprosto čistá S13. Byla to ale právě jeho S14, která do nedávna svým stylem až skoro ikonicky reprezentovala ve Spojených státech zlatou éru japonského driftování. Bylo to jako kdyby jí někdo vytáhl z osm let starého vydání Drift Tengoku…

… a hodil jí doprostřed okruhu Willow Springs. Brian se netají tím, že jeho největší inspirací je právě toto období přelomu tisíciletí, kdy měl každý druhý Japonec Silvii a po večerech se s ostatními proháněli po místních kopcích. Byla to doba, kdy zbytek světa neměl o driftování ani ponětí, kdy se D1GP jezdila na motokárových dráhách a polovina závodních aut přijížděla po vlastní ose a kdy šlo především o to užívat si to s partou přátel.

Brianova inspirace tímto obdobím je patrná také díky nespočtu původních nálepek japonských pouličních drift týmů. A také podle dílů, které jste na jeho Silvii mohli najít. Stejně jako u jeho nového auta nešlo i dřív o nic jiného než o kvalitu, jako například ZEAL podvozek a nebo původní bodykit od Origin z Japonska. A stejně jako u jeho nového auta může někoho překvapit fakt, že pod kapotou chrochtalo KA24. Nedosahuje sice stejných kvalit a potencionálu, jako oblíbený japonský SR20, ale narozdíl od něj vydrží mnohem hrubší zacházení. A spolehlivost je opravdu důležitá věc, pokud to máte jako Brian na okruh skoro 150 kilometrů jedním směrem a pokud chcete trápit motor ve čtyřicetistupňových vedrech.